Zřejmě nemáte zač, madam.

18:50

Poměrně nedávno jsem úspěšně absolvovala studium v ZUŠce. Všichni absolventi (ať už prvního nebo druhého stupně) byli vyřazeni a následoval absolventský koncert. A tam se mi stalo něco, co mě naštvalo a zaskočilo tak, že jsem se rozhodla o tom napsat článek.



Na koncertě jsem vystupovala celkem dvakrát a po svém druhém vystoupení jsem se šla převléct zpátky do "civilního" oblečení. Byla jsem rozhodnutá, že si ještě půjdu sednout do sálu a podívám se alespoň na konec koncertu.

Abyste se dostali do sálu, musíte projít přes předsálí. Tam se na křesle rozvalovala starší dáma a nevypadala, jako by plánovala v nejbližší době jít dovnitř. Moc jsem se o ní nestarala, pouze jsem čekala, až skončí klavírní vystoupení, abych mohla vejít. Konečně jsem byla uvnitř a rychle jsem očima hledala místo, kam bych se usadila. Účast byla hojná a tak byl problém to místo najít. Nakonec jsem našla na kraji jedné řady pár volných míst, usadila jsem se a užívala si ten pocit, kdy nestojíte na pódiu, ale sedíte v hledišti.

Dohrálo další číslo. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešla ta stará paní, která seděla předtím v předsálí. Stejně jako já, pár minut před ní, hledala, kam se usadit. Vedle mě bylo pár volných sedaček a pak tam seděl postarší pár. Žena z toho páru na "předsálovou paní" mávala, tak jsem předpokládala, že tam buďto přišli spolu anebo se znají. Paní začala pomalu postupovat směrem k mojí řadě. Vzala jsem si batoh ze země a zvedla se, aby mohla kolem mě projít. Už jsem si chtěla sednout zpátky, když jsem si všimla nohy. Zřejmě jí nedošlo, že jsem jí pouze pouštěla, aby mohla projít a zasedla MOJE místo. Uniklo mi naštvané „Aha" a rychle jsem hledala, kam jinam si sednout, protože pohled té paní mi dal jasně najevo, že jestli jí budu ještě chvíli vydýchávat kyslík nad hlavou, udělá tam takovou scénu, na kterou celá hudebka v životě nezapomene. Další číslo už pomalu začínalo a nakonec mě zachránila jedna paní učitelka, která na mě rychle zamávala, abych šla s ní. Samozřejmě se nezapomněla z plných plic zasmát, jak jsem si málem sedla cizí ženě na klín.


Už je to pár dní, ale pořád si říkám „????". Na to ani nemám adekvátní reakci, prostě mi hlava nebere, jak může někomu nedojít, že neuvolňuji svoje místo, když vedle je dalších 5 volných míst. A ještě se na mě tváří jako sůva. Pro dobrotu na žebrotu.

Mohlo by se vám líbit

3 komentářů

  1. Lidé jsou různé. Hloupé a pitomé. V takovýchto chvílích si říkám: "Nu co? Kráva si potřebovala vyléčit komplex, tak jsem jí pomohla. No není to dobrý skutek?" :D

    OdpovědětVymazat
  2. Jéjda :D Nevím, jak bych se tvářila na tvém místě já no, ale určitě by mě to také naštvalo.
    coffeewithsachi.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Asi bych se na ni mile otočila a poprosila bych, zda by mi zase uvolnila moje místo. :-D Mým oblíbeným tónem, který je milý, ale obsahuje velikou dávku sarkasmu a ironie.

    OdpovědětVymazat